Obec Branice

  Obec Branice leží v okrese Písek v Jihočeském kraji. Nachází se na železniční trati Tábor – Písek, 
nedaleko města Milevska. Převážnou většinu zástavby obce Branice tvoří rodinné domky. 
Zatím posledním popisným číslem je č. p. 110. V roce 2009 se obec rozrostla 
o další nové obecní byty, je jich celkem osm a jsou umístěny v bývalé víceúčelové budově.

Počet obyvatel v obci k 1. 1. 2012 je 303, z toho je 50 dětí a 56 důchodců.
Tento demografický stav i poměr se po léta nemění. Průměrný věk občanů je 41,2 roku, 
což je nepatrně více než v celé ČR.

Dnes má obec svůj erb i vlajku, které byly v roce 2003 schváleny naším parlamentem. 
Jsou na nich dvě zkřížené ozdobné hole vsazené do barokní brány

Historie

První zmínka o obci se datuje v roce 1306. Ale již podle nálezů ze studny u domu čp. 1 
můžeme stáří obce datovat do druhé poloviny 13. století (žádné dokumenty o vzniku obce 
se bohužel nedochovaly). Do této doby (přibližně roky 1240 - 1260) zapadá i skutečnost, 
že obcí v tu dobu vedla Bechyňská cesta. Cesta spojovala osady Bechyně a Milevsko s 
křižovatkou právě v Branicích. První písemná zmínka o obci se datuje do roku 1448.

V roce 1306 patří obec Branice pod správu Milevského premonstrátského kláštera s 
opatem Jindřichem. Klášter prožívá celé 14. století rozkvět a dá se soudit, že i spravované 
obce jsou na tom dobře. Soumrak kláštera přichází v období husitství, kdy je v roce 1420 
vypálen a zničen. Po rozvrácení milevského premonstrátského dominia přešla obec Branice 
pod zvíkovské panství, které patřilo králi. V té době je zvíkovským purkrabím 
Jan Hájek z Hodětína, velmi schopný diplomat. V roce 1430 je Zvíkov obléhán husity. 
Král Zikmund se bál, aby tehdejší purkrabí rytíř Kunata Kapléř nepřestoupil k nepříteli, 
a proto zastavuje hrad mocnému baronu Oldřichu z Rožmberka. V roce 1473 čtvrtý vladař 
rožmberskému domu Jindřich V. přenechává zvíkovskou zástavu svému strýci 
Bohuslavovi ze Švamberka. V roce 1719 kupuje Branice a celé Zvíkovské panství kníže 
Adam František Schwarzenberg a náleží mu až do vzniku naší republiky.

Kaplička Sv. Kříže

stojí na místě bývalého morového hřbitova ze 17. století. Ten zde byl zřízen, když při epidemii 
nepostačoval hřbitov v nedalekých Bernarticích, kam se obvykle pohřbívalo. Při ohromné bouři 
v roce 1929 vyvrácená lípa zcela zbořila původní kapličku. Občané postavili kapličku novou. 
Ta byla vysvěcena roku 1931 a zároveň byly odhaleny, na ní umístěné, pamětní desky padlým 
vojínům v I. Světové válce. Vedle kapličky se nachází ohrazený kamenný kříž věnovaný památce 
Stanislava Čunáta, jednoho z vojáků, jehož jméno je i na pamětní desce.

Kaplička Sv. Václava

z roku 1881 je zasvěcena Svatému Václavu.

Kaplička Sv. Saturnina

je nemladší ze všech tří kapliček. Byla postavena v roce 2006 místními nadšenci ze spolku 
Vejrovské zemanství a je zasvěcena Svatému Saturninovi.